Čtvrtý ročník v Terezíně aneb „Člověk by měl vědět co se tam stalo…“

Před 14 dny vyrazilo 14 studentů na dvoudenní poznávací výpravu do města Terezín. Pevnostního města jehož jméno se pak ve 2. pol. 20. stol. stalo symbolem nespravedlnosti, těžkého osudu a utrpení mnoha lidí.

Náplň  programu byla pod vedením odborných lektorů a průvodců z památníku Terezín. S úvodními informacemi přišla přednáška o Terezínském ghettu v čase a místě. Následovala obsáhlá exkurze s průvodcem po památných a zajímavých místech terezínského ghetta a přilehlého okolí. Večerní čas byl využit k poznávání objektu původního pevnostního systému z doby budování města. Prostřednictvím zapáleného průvodce,  tak byla stržena přímo lavina těch nejzajímavějších informací., které se na výpravu valily ze všech stran.

Druhý den byl vyhrazen pro návštěvu Malé pevnosti Terezín v doprovodu průvodkyně a v úplném závěru přišel na řadu zlatý hřeb programu. Setkání a povídání s pamětnicí života v terezínském ghettu – Helgou Hoškovou – Weissovou. Což bylo velmi působivé uzavření celé exkurze.

Pokud si snad čtenář položí otázku, „jak moc dokáží 70 let vzdálené události oslovovat dnešní mladé lidi?“ zde se nabízí několik odpovědí.

„Člověk by měl vědět co se tam stalo a měl by si projít těmi místy se vzpomínkou, že tu lidé trpěli.“ Eliška

„Upřímně, je to poučné, ta hrůza.“ Emma

„Nejvíce mě utkvěl v paměti již ten začátek, protože to byla taková obecná přednáška o životě v Terezíně, zbytek prohlídek/přednášek bylo spíš takové doplňování do první přednášky. Dále mě zaujala přednáška s přeživší, myslím že jsme dostali tuto příležitost, kterou už nikdy mít nebudeme a za pár let už tu žádní lidé co toto pamatují nebudou, a bude to jen další součást učebnice z historie. Potom prohlídka po Malé pevnosti byla velice zapamatovatelná, kvůli zmíněným hororům spjatým s tímto místem.“  Matěj

„Zásadně si nikdy očekávání nedělám. Vím, že by se nemusela naplnit, ale u této exkurze by tomu tak zaručeně nebylo. Byla perfektní. Je to skvělý způsob, jak studenty něco naučit. Výklad na samotném místě je vždy zajímavější a lépe zapamatovatelný než ve škole. Plus si studenti vyzkouší některé věci „na vlastní kůži“. Je to také skvělý způsob, jak stmelit kolektiv ve třídách, napříč ročníky a po případě i mezi studenty a profesory. A v neposlední řadě je to uklidňující pauza od školy, ze které si odnášíme mnoho krásných společných vzpomínek a zážitků, které si budeme pamatovat.“ Miriam