Plni zážitků se chceme s Vámi, laskavými čtenáři tohoto webu, podělit o dojmy, které jsme o výjezdním týdnu načerpali na naší cestě krásnou Francií. Naše putování za historií začalo u Verdunu, na bojištích první války. Viděli jsme zákopy, v nichž umírali lidé ve válce, která měla být poslední válkou všech válek. Tento „mlýnek na maso“ na nás zanechal silný dojem. Ještě ten samý den jsme se přesunuli do Remeše, kde jsme si prohlédli katedrálu, v níž byli korunováni francouzští králové. Věděli jste, že přísahali na tzv. Text du Sacre, což byl staroslověnský evangeliář z 11. století? Na závěr dne nás čekal salonní vůz maršála Foche, který zažil kapitulaci Němců v roce 1918 a pak naopak kapitulaci Francouzů v roce 1940. Další den jsme se přesunuli do středověku a navštívili místo, kde byla upálena Jana z Arku – Rouen. A cestou do kempu jsme se osvěžili u moře na místě, které vděčí za svou slávu impresionistům – u bílých skal v Etretat. Třetí den jsme zahájili úžasným příběhem Viléma Dobyvatele při prohlídce tapiserie v Bayeaux, abychom pak až do pozdního večera projezdili pláže vylodění z června 1944. Jeden z nejsilnějších zážitků jsme měli na americkém vojenském hřbitově v Colleville, kde jsme potkali skupinu amerických veteránů zpívajících hymnu. Tento den jsme završili návštěvou německého bunkru z atlantického valu a následující den začali prohlídkou německého hřbitova, na němž spí svůj věčný sen přes 20000 vojáků. Pak nás čekala cesta na jeden z největších klenotů Francie, opatství Mont Saint Michel. Večer jsme navštívili farmu ústřic, kde mnozí z nás ochutnali tuto vyhledávanou lahůdku (sluší se uvést, laskavý čtenáři, že spojení mnozí z nás se netýká autora těchto řádků). Poslední den byl zasvěcen korzárům a pirátům – čekalo na nás Saint-Malo. Město, které dalo světu objevitele Kanady, Cartiera, spisovatele Chateaubrianda a korzára Surcoufa, který získal tolik zlata, že si mohl jím pokrýt celý svůj dům.

No zkrátka a dobře, dočetl-li jsi až sem, laskavý čtenáři, pak mi dáš za pravdu, když jsem nahoře psal o cestě plné dojmů. Jenže každá cesta někdy končí a končí i tento školní rok. Další výprava tedy až napřesrok. Sice ještě nevíme kam, ale mnozí z jedoucích říkali v autobuse, že by chtěli do Pobaltí… Uvidíme.