Poslanecká sněmovna rozhoduje o novelizaci zákona o pedagogických pracovnících, jehož součástí by se měl stát i diskutovaný kariérní řád. Přinášíme stanovisko generální ředitelky GEVO R. Preissové, které rozeslala poslancům.

V Praze dne 20. června 2017

 Vážená paní poslankyně,vážený pane poslanče,

dovolte mi, abych Vám osobně vysvětlila z hlediska praxe, proč je kariérní řád tak nepřijatelný pro mnoho pedagogů. Píši vám nejen jménem svým, ale i jménem pedagogů Gymnázia Evolution, které je inspekcí, odborníky a zvláště rodičovskou veřejností  hodnoceno jako velmi úspěšná a moderní škola s vynikajícími pedagogy a výsledky vzdělávání.

Já sama pracuji ve školství už 55 let, z toho jsem téměř 25 let ředitelkou školy. Za svou práci pro školství (koncepce školy, osnovy, další programy výuky, mzdový řád, profil absolventa, profil učitele, etický kodex pedagoga) jsem obdržela při výročí padesáti let ve školství nejvyšší rezortní ocenění, medaili MŠMT 1. stupně.

Škola se zúčastnila prvního pilotního projektu kariérního řádu, takže jsme prošli celým systémem. Napsali jsme podrobné zhodnocení, upozornili na nedostatky, ovšem nedostali jsme žádnou odpověď, nebyli jsme pozváni k žádným diskuzím nad našimi stanovisky.

Absolventi

Tento kariérní řád, rozdělením na zcela formalistické kategorie učitelů, je odtržen od běžné praxe. Jsme fakultní školou Univerzity Karlovy a mnoho studentů k nám přichází na praxi. Poznáváme je jako nehotové pedagogy, ovšem  jejich projevy před třídou nejsou vůbec nesamostatné. Jsou absolventi vynikající, kteří dokáží přinést mnoho nového, jsou absolventi horší,  jsou i absolventi, kteří se pro povolání pedagoga nehodí,  ale žádný z nich není tak nesamostatný, aby nemohl před třídu předstoupit a samostatně učit.

Uvádějící učitelé existují na školách od nepaměti – není to novinka kariérního řádu. Jsou to rádci v problémech, se kterými by se absolvent mohl potýkat; dobrý ředitel sleduje vývoj absolventa, má k tomu další nástroje, vedením školy počínaje a vedoucími sekcí daných předmětů konče. Rozhodně netrvá 2 roky, než absolvent odstraní (pokud se u něj vyskytnou) začátečnické chyby. Nezmiňuji se o platovém zařazení, protože máme vlastní mzdový řád a vlastní postup “kariérního systému”. Hodnotíme podle kvality výuky – to je to nejpodstatnější v pedagogické praxi. Sám absolvent má povinnost hospitovat u zkušenějších učitelů – nemusí to být jen jeho uvádějící učitel, a že se tento postup setkává s úspěchem potvrzuje fakt, že inspekce mezi mnohými zkušenějšími pedagogy, hodnocenými jako vynikající učitel, stejně ohodnotila i hodiny 2 absolventů s roční a dvouletou praxí. Držet absolventy jako nesamostatné po 2 roky běžného provozu školy je prostě nesmyslné.

Atestace

Samotné atestace (asi mají nahrazovat kdysi běžné postgraduální studium, nebo kopírují atestace lékařské, což není tak úplně vhodné), jsou velmi nevyvážené a zcela formalistické. Vynikajícího učitele neudělá shánění různých školení do portfolia a jeho obhájení před skupinou úplně neznámých lidí, kteří ho v životě neviděli učit. Vynikající učitel je ten, kdo je nejen obeznámen s moderními postupy pedagogiky, ale hlavně ten, kdo dokáže vykřesat zájem u svých studentů, kdo dokáže alespoň některé nadchnout tak, že se daný předmět stane oblíbeným, věnuje se svým žákům i mimo oblast vyučovacích hodin, ale hlavně je dokáže naučit, aby se v životě dobře uplatnili. Kantořina není o tom, kolik  školení absolvují, ale o tom, jak svým příkladem strhnou svoje svěřence. To je pedagogický um a talent, který se v průběhu učitelského života rozvíjí. (A moje osobní zkušenost z mnoha konkurzů na post učitele – mnozí, kteří předkládali seznam školení na 3 stránky, si nevěděli se třídou rady.)

Funkce mentora se jeví jako zbytečná. Jak bylo uvedeno,  vynikajícím učitelem je ten, kdo  se žákům věnuje na 100% a učivo jim umí podat tak, aby viděli smysl v tom, co se učí. Stojí ho to hodně času, i jeho volného času, ale vynikající učitel to dělá rád, protože jeho profese mu není zaměstnáním, ale posláním. To není fráze, vidím to ve škole denně. Přenášení dobré praxe z jedné školy do druhé se musí dít na jiném základě, než funkcí mentora. To je formalismus nejhoršího ražení, protože každý učitel musí být osobitý, nejde je střihnout podle jedné šablony.

Výchovný poradce je už zaběhnutá funkce, obor mohou adepti vystudovat, jsou zváni automaticky na další školení či diskuzní fóra a nepotřebují kariérní řád, aby mohli fungovat.

Zvýšení platu třídním bez předchozího zvýšení částky pro tyto potřeby je planý slib.

Třídní musí být náležitě ohodnocen i podle kvality své práce, podle toho, jak třídu vede, jak odstraňuje negativní vlivy, jak spolupracuje s rodiči atd.

Plánováni profesního růstu

Základem je otázka, co se přesně za profesní růst považuje, co vybrat z činností, kompetencí a dovedností, které musí učitel zvládat. Chybí metodický výklad k dané problematice, neexistují k žádné kapitole Kariérního řádu prováděcí předpisy, nejsou hodnotící kritéria učitele a standard je definován obecnou proklamací.

Jde to ovšem dělat bez kariérního řádu. Na škole sledujeme profesní růst učitele, ten svou kvalitu prokazuje v hodinách, při hospitaci jsou s ním přednosti i nedostatky rozebrány a teprve na tomto základě se určují krátkodobé nebo dlouhodobé úkoly. Růst je postupný, má daná kritéria, na jejichž základě je učitel hodnocen, musí mít zpětnou vazbu i od žáků.

Protože učitel je osobnost, je profesní růst přizpůsobován jeho osobnosti a od začátku se musí rozvíjet ve všech aspektech toho, co musí zvládat.  Učitel nemůže čekat na uznání růstu 7 let služby – větší demotivaci si snad ani neumím představit. Naopak postupné zvyšování finančního osobního ohodnocení tak, jak roste kvalita, učitele samozřejmě motivuje k vlastnímu zlepšování.

Za největší absurditu považuji to, že si mohou učitelé vzít kdykoli (tedy i v době, kdy mají být ve svých hodinách a učit) volno k samostudiu. Bude se za ně suplovat, náklady na hodinu vzrostou.  Ředitel bude sledovat zápisky, co učitel ze dne na den, z hodiny na hodinu dělá. Zapomnělo se, že zameškanou výuku musí se žáky dohonit. Opět formalismus, napsat mohou cokoli. Zatížení ředitele bude neúměrné. Samostudium má smysl, když se jeho výsledky projeví ve vyučovací hodině. Ředitel nemusí sledovat zápisky, půjde se podívat na hodinu. Pak mohou učitelé studovat třeba i v rámci rodinné dovolené.

V podobě, v jaké je kariérní řád předložen (je plný proklamací o užitečnosti, bez představy, jak to bude v praxi probíhat), nebude sloužit k rozvoji, ale k většímu úpadku už tak nemocného školství.

A ta nemoc se s každým novým ministrem prohlubuje. Ministryně v demisi ovšem nadělala škod nejvíc právě tím, že jí chybí konkrétní zkušenosti z praxe, pokud je známo, sama za katedrou nikdy nestála.

Inkluze

Tu děláme bez příkazů shora od založení školy, je to cca jeden – dva studenti na třídu, dětí s poruchami učení je více (máme vytvořeny své postupy, jak je s vadou naučit pracovat). Velice důležitá je  příprava učitelů, jak s postiženými žáky zacházet. V posledních letech se věnujeme i začlenění nadaných romských dětí ve spolupráci s organizací Slovo 21, mají u nás plné stipendium a hradíme jim i veškeré akce školy. Dvě studentky již úspěšně odmaturovaly. Je to mnoho práce navíc a skutečný individuální přístup. Na práci s takovým studentem musí být připraveni nejen učitelé, ale musí se soustavně pracovat i se spolužáky dítěte. Jen tak je možné pro ně vytvořit harmonické prostředí. Tak, jak se to udělalo plošně, bez jakékoli přípravy učitelů, školství poškodilo. Učitelé jsou trpěliví, ale takto nikým neřízená a nepřipravená inkluze mnohé zdeptala.

Mateřské školy

Před lety byla s velkou slávou prodloužena placená mateřská dovolená do 3 let dítěte a hovořilo se v superlativech o péči o dítě i matku a posílení výchovy v rodině. Proč teď ten krok zpět? Mimoto dvouleté dítě opravdu do mateřské školy nepatří.

Proč je poslední rok v mateřské škole povinný pro všechny děti? Opodstatnění by měl pro děti z nepodnětného rodinného prostředí, aby je naučil určitým návykům, které budou v první třídě potřebovat.  Analýzy ukázaly, že to nemělo očekávaný dopad. Místo, aby se pomocí těchto analýz hledala lepší cesta, prosadila se tato povinnost pro všechny děti a tím přetížila mateřské školy na neúnosnou míru. Nebo je to skrytě zavedená školní docházka o rok dříve?

 Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

prosím, nedovolte, aby se vydávaly stovky miliónů korun na neužitečnou věc jako je management kariérního řádu, ale rozdělte je všem učitelům. Musí jim nejprve narůst tarify za jejich nelehkou dosavadní práci. Pak teprve mohou zástupci středních a základních škol přistoupit k diskuzi, co jim skutečně v jejich práci pomůže, co ji spravedlivě ocení a jaké možnosti dát těm nejaktivnějším. Každý rozumný ředitel už ovšem tyto možnosti má a provádí je. Třeba by byl nejjednodušší a nejlacinější způsob zkvalitnění školství prověřit ředitele, zda jsou to odborníci na svých místech a nabízejí svým pedagogům všechny možnosti.

Kariérní řád v této podobě je velmi špatný.  Prestiž učitelů nemá jak zlepšit, vůbec s ní nesouvisí. Rodiče se nezajímají, zda má učitel K2 nebo K3, ale zajímá je, jak pracuje s jejich dětmi. Prestiž učitelů se zvedne, až je stát bude brát vážně, vrátí jim přirozené pravomoci, rozliší dobrého učitele od špatného a nebude je „házet do jednoho pytle”, což právě kariérní řád dělá. Většina učitelů totiž nedobrovolně ustrne v K2, protože – jak bylo oficiálně uvedeno – do r. 2022 zvládne udělat K3 nepatrný zlomek učitelů.

Pro nás, učitele a ředitele v praxi, je jediná naděje ke zlepšení stavu- tento kariérní řád zamítnout.

Děkuji za Vaši pozornost,

s úctou

Dr. R. Preissová,

generální ředitelka

Gymnázium Evolution

Dopis současně signovalo 58 učitelů školy.

Celý text petice ve formátu pdf ZDE